Historie

Historie

Jednota bratrská

Společenství Jednoty bratrské se utvářelo v 15. stol. po téměř půlstoletém zápase české reformace v husitství o očistu a obnovu církve podle Písma svatého. V pohasínajícím dýmu husitských válek se vynořovaly postavy hledačů pravého křesťanství, kteří chtěli uskutečnit to, co husitská reformace napověděla, ale neměla sil dokončit. Vynořil se i Bratr Řehoř, který obcházel nespokojence a hledače, sdružoval je a přivedl r. 1457-58 do venkovského ústraní Kunvaldu, stranou od svodů světa. Tady (a brzy i jinde) se odvážili žít pod Kristovou autoritou a podle jeho požadavků, jak je formuloval v kázání na hoře (Mt 5-7) a v podobenství o posledním soudu Mt 25,31nn.

V druhé generaci přehodnotili své postoje odloučenosti od „světa“, jak k tomu byli na počátku ovlivněni Petrem Chelčickým. Teologií Lukáše Pražského poznali, že odloučenost v ústraní není před Bohem zásluhou, není záslužné utéci před problémy a svody. A tak Bratří odcházeli i do měst, do společnosti, kam také chtěli přinést evangelium….  Věděli, že to bude nesnadné, ale chtěli se o to pokusit. Proto se mohlo rozvinout bratrské školství, sociální práce, mohla vzniknout Kralická Bible a řada vynikajících bratrských kancionálů.

Jednota bratrská však byla společenstvím pouze trpěným některými šlechtickými ochránci, neměla právní ochranu, když se odloučila od církve katolické i husitské. Prošla několikerým pronásledováním a dvojím vyhnanstvím po r. 1547 a 1627.

Nejznámějším exulantem Jednoty bratrské byl Jan Amos Komenský, jehož vychovatelské a všenápravné myšlenky dodnes domýšlejí teologové, pedagogové i filozofové. Komenský jako přední bratrský biskup se staral o exilové společenství, pro něž vydal i řadu vzdělavatelných spisů. Politický vývoj v Evropě mu napovídal, že dny Jednoty jsou sečteny.  Ale ještě v r. 1660 vyslovil naději, že Bůh dá Jednotě zase povstat a na starých gruntech postaví novou budovu církve…

Stalo se to, když r. 1722 exulanti z okolí Fulneka na Moravě založili Herrnhut-Ochranov v Lužici na panství hraběte Mikuláše Ludvíka Zinzendorfa a když r. 1727 obnovili Jednotu bratrskou, která roku 1732 začala misijní práci. Prostí misionáři odcházeli za primitivními národy na všech kontinentech, za těmi, kteří mnohdy ani nebyli pokládáni za lidi. Žili s nimi a pro ně. Zakládali školy, studovali domorodé jazyky, na mnoha místech sestavovali gramatiku a slovníky, vytvořili písemnou podobu jazyka, překládali biblické texty, učili hudbě a zpěvu, řemeslům a zemědělství, zakládali nemocnice, organizovali společenský život. Svým zájmem o barevné domorodce od počátku popírali rasismus. Pro původ mnohých misionářů z Moravy se Jednota bratrská ve světě také nazývá „Moravská církev“ (Moravian Church, Iglesia Morava, Kanisa La Moravian…) zkráceně „Moravané“.

Do „země otců“ se mohla Jednota vrátit až po r. 1861, první sbor v Potštejně vznikl v r. 1870.

Jednota bratrská – Unitas fratrum - má v současné době přibližně 1.800.000 členů ve 27 provinciích, které spojuje společný církevní řád. Jejím znakem je Beránek s korouhví – ukřižovaný a vzkříšený Kristus. Doprovodná legenda ke znaku vyjadřuje vyznání i program Jednoty bratrské: Zvítězil Beránek náš, následujme jej! (Vicit agnus noster, eum sequamur).